Vážení čtenáři,dneska bych chtěl pohovořit o muzice z hlediska kvality tvorby s ohledem na základy populární a rockové hudby.
Docela by mne zajímalo,kolik procent posluchačů moderní muziky má ponětí o starší kvalitní produkci.Když se podíváme do šedesátých let min.století,najdeme spoustu kvalitní muziky,která mnohdy položila základy pro pozdější hudební styly.Jako příklad lze použít skupinu Blind Faith.
Zeptal-li bych se na ní dnešního náctiletého posluchače,jsem si jist,že o ní nikdy neslyšel,natož aby slyšel něco od nich.Přitom ale z tohoto uskupení vyšly takové hvězdy rockové hudby, jako Eric Clapton nebo Ginger Baker.Už v Blind Faith produkovali superrock,spolu pak pokračovali v superskupině Cream.Vážení mladí posluchači,znáte Cream?A říká vám něco Eric Clapton,jeden z nejlepších bluesových a rockových kytaristů všech dob?
Ale to stále ještě nejsme u kořenů,to bychom museli zpět k černošskému blues,ostatně Clapton
nikdy nezastíral,že se učil od B.B.Kinga,s kterým mnohem později vydal společnou desku Ridding of the King.
Jde mi o tradice a o to,abychom si i v dnešní době dokázali uvědomit,že existují trvalé hodnoty,které si stojí za to občas poslechnout.Ostatně jistě nikdo nezpochybní kvality tzv.vážné hudby,pocházející z mnohem starších dob.A přesto stále dnes lidé poslouchají Bacha nebo Mozarta.
Co vy na to,jak jste na tom s tradicemi,co se týká muziky,vracíte se někdy ke kořenům?